Lucia a Anet, ktoré odkráčali pešiu trasu Kungsleden

Lucia a Aneta sa vybrali do Švédska na 20-dňové pešie dobrodružstvo. Všetko vybavenie si niesli po celý čas na chrbte - stany, jedlo i kvalitný foťák. Kráčali po ďiaľkovej trase Kungsleden, ktorá meria 440 km s prevýšením asi 7500 m. Začína na severe Švédska v Hemavane a pokračuje cez severný polárny kruh až do Abiska. Na trase prekonali sedem jazier, až na jedno, za použitia prevozníkov. Kráčali v júli počas polárneho dňa, kedy slnko nikdy úplne nezapadá, iba sa schováva za obzorom medzi 23:00-3:00 ráno. Po zbytok dňa je svetlo. "Je to jedno z mála miest v Európe, kde je príroda opravdu divoká.", hovorí Anet.

Kto si, Anet? (vľavo)

Jsem Anet (ďalej A), holka z vesnice, co ale už větší polovinu života žije v Praze. Mám ráda město i les, moře i hory. Ráda trávím čas se svými nejbližšími, ale i sama se sebou. Moje single období je pro mě aktuálně celkem zásadní téma. Učím se ho opravdu prožít a ne jen přežít. Živí mě v podstatě můj koníček a tím jsou pokojové rostliny, které prodáváme, ale také edukujeme jak na ně v našem projektu Pokojovky. Učím se přijímat věci takové, jak je život přináší a každý večer usínám s vděčností, jaký život momentálně žiju.

Kto si, Luci? (vpravo)

Jsem Lucie (ďalej L). Jsem fotografka, focením se živím a ve volným čase a na výletech ráda fotím na film. Ráda běhám, ráda chodím ven a ráda venku usínám a probouzím se, ikdyž mám občas strach :)

Čo boli tvoje osobné dôvody vybrať sa na Kungsleden?

A: Rok před Kungsledenem jsem byla sama na kratší asi týdenní cestě přes skotskou vysočinu (West Highland Way) a do hikování jsem se zamilovala. Takže hlavním důvodem byla touha objevovat novou část přírody a věděla jsem, že s parťačkou, kterou je Luci, to bude nezapomenutelný.

L: Vždycky jsem ráda chodila ven, ale ne vždycky jsem měla ráda ten diskomfort, spíš naopak. Už 10 let chodim se svým dobrým kamarádem Tomíkem na zimní vandry. S nápadem vyjít na něco trošku delšího přišla moje kamarádka Janča a vyrazily jsme do Skotska na WHW, ktery má 150 km, ale my jsme tenkrat ušly jen část kvůli počasí. Pak jsem si vysnila přechod PCT (4500 km) v rok svých 30tých narozenin. Hodně jsem o tom četla a připravovala se. Jako přípravu jsem se rozhodla vyjít na celej jeden měsíc kus Via Dinaricy, abych vyzkoušela jaký to je být aspoň měsíc takhle sama na trailu. A skončila jsme po týdnu vážně hrozně moc nešťastná. Zpětne to ale hodnotím jen špatným výběrem trailu a určitým mým rozpoložením v té dobe. Každopádně PCT nepřipadalo po týhle zkušenosti v úvahu, představa půlroku samoty najednou byla nereálna. Pak jsme se začaly kamarádit s Anet a rozhodly jsme se jít Kungsleden a já měla pocit, že dohromady to zvládneme o dost líp. Obecně mám na chození ven ráda být součástí přírody a užívat si tu nádheru a volnost. Dostat se na místa, kam se jinak dostat nejde. Mam ráda soustředit se jen na chůzi a co budu jít a kde budu spát a tenhle režim pořád dokola, je to hrozně uklidňující oproti zrychleným dnům v běžným životě.

Prečo práve Kungsleden?

L: Kungsleden byl Anet nápad, protože to šli její kamarádi. Mě bylo ze začátku jedno co půjdeme, hlavně abychom šly :) ale v jeden moment jsem ji přemlouvala i na jiný traily. Nakonec jsem ráda, že jsme šly zrovna tento trail ve Švédsku.

A: O trase jsem se dozvěděla díky kamarádům a po již zmíněném Skotsku mě to táhlo do severských zemí. Před pár lety bych se sama sobě vysmála, že chci dobrovolně někam, kde se střídá počasí ze sekundy na sekundu. Ale teď už počasí neberu jako překážku, ale jako výzvu a součást hikování.

Pripravovala si sa vopred na cestu (psychicky, fyzicky, hľadaním informácií)?

A: Měla jsem v plánu se připravovat víc. Ale až na pár sedánků s Luci, kdy jsme plánovaly, jaké vybavení zvolit a jaké jídlo si na začátek nakoupit jsem viděla jen pár youtube videí a přečetla pár článků. Důležité se jen rozhodnout jestli půjdeme ze severu na jih nebo z jihu na sever. Tomu nějaký průzkum předcházel. Nakonec jsme se rozhodly pro cestu z jihu na sever, protože se tenhle směr chodí méně častěji. Co se týká fyzické přípravy, jsem zvyklá chodit pěšky po Praze i často v přírodě, takže až na běhání a chození jsem se jinak nepřipravovala.

L: Trošku jsme na Kungsleden vylepšily výbavu, koupily jsme průvodce a snažily si nějak připravit kolik dnů nám to zhruba zabere, i kvůli tomu, abychom mohly koupit letenky. Viděly jsme i pár videí a snažily se víc běhat. Jinak psychicky jsme neměla pocit, že musím něco delat, protože jsem věděla, že když budu s Anet, že všechno zvládnem, v těžkých chvílích se podržíme a naopak si to společne hrozně užijeme. Řešily jsme dost jídlo a připravoly si, co budeme jíst a čím jídla budem ochucovat, za to jsem moc rada, protože jsme se ničeho nepřejedly.

Aké boli tvoje očakávania verzus realita?

A: Realita předčila moje očekávání, jak v dobrém tak i v tom horším. Celá trasa byla vážně nádherná a opravdu se to asi ani nedá vyjádřit slovy, jak krásná ta příroda je. Z té slabší stránky bych určitě neměla opomenout komáry. To i v těch nejčernějších snech jsem si nedokázala představit, jaká ta realita s nimi bude. Na to se připravit asi moc nedá. Teď zpětně se každýmu úprku před komáry směju, ale často jsme byly na pokraji sil, když jsme se snažily dostat nad "tree line", abychom se dostaly z území komárů. Asi jsem to už celkem vytěsnila, ale je to ta nepříjemná část hiku a někteří hikeři to kvůli otravným hejnům komárů i vzdají.

L: U týhle otázky nemůžu nezmínit komáry. Věděla jsem, že tam nějaký budou, ale to co jsme zažívaly bylo vážně komáří peklo. Měly jsme samozřejmě repelenty a moskytiéry, ale nic 100% nefungovalo a než jsme přijaly že to takhle bude, že budeme mít milion štípanců a budeme muset chodit oblečený od hlavy k patě i v slunečných teplych dnech, bylo to náročný. Ale po pár dnech jsme se s tim smířily. Často jsme i radši běžely do kopce abychom se jich zbavily. Zase jsem čekala, že bude o dost víc pršet, ale nakonec jsme děštivých dnů zas tolik neměly. Jinak já jsem neměla moc veliký očekávaní od tý přírody a byla to obrovská nádhera, fotky totiž vůbec nedokážou ukázat, jak nadherný to tam je, ale naživo je to zážitek :)

Popíš mi svoj nasilnejší zážitok.

L: Celá ta cesta byl nejsilnější zážitek. Každý den jsme s Anet měly tolik zážitků, že nám ta cesta přišla i o dost delší, než ve skutečnosti. Hodně ráda vzpomínám na první dny na trase, kdy jsme byly uplně uhranutý přírodou a spaly jsme na nádhernych místech. Poslední týden jsme zas měly šílený počasí, ale cestou jsme se seznámily s jedním švédským párem Wallem a Jose a pak ještě s jedním klukem Ericem a šli jsme společně a to byl taky nádhernej zážitek. Poznat skvělý lidi, co maj rádi přírodu stejně jako my a všechno to s nima síilet. A pro mě byl urcite zážitek mít možnost jít to s Anet, nedokážu si představit lepšího parťáka na chození trailů, doufám, že spolu ještě nějakej dlouhej půjdeme :)

A: Nejsilnější emoce ve mně vyvolává i teď s odstupem času poslední noc. To už jsme kempovali v cílovém Abisku a já se probudila kolem půlnoci a šla na záchod. Obloha byla zbarvená do růžova, protože bylo po západu. Byl to jeden ze dvou "západů", co jsem tu viděla. Poslední týden jsme měly ošklivé počasí, kdy jen pršelo a nebo bylo spíš zataženo. A když jsem tu tak seděla a komáři mě kousali do nohou, se mi po tváři řinuly slzy vděčnosti. Bylo mi líto, že už to končí, ale cítila jsem hrdost na své tělo, díky kterému tohle všechno můžu zažívat a díky kterému můžu chodit po tom našem světě. Snažím se si tenhle moment připomínat v momentech, kdy se sebou nejsem spokojená.

Preveď nás slovami miestom, ktoré ťa najviac dostalo.

A: Bylo to den před dokončením našeho prvního pomyslného úseku Hemavan-Ammarnas, kde jsme věděly, že si dáme sprchu a dokoupíme zásoby. Pamatuju si, že jsme už byly celkem vyřízené a chtěly jsme se už konečně někde usadit a postavit stany. Jenže i když se to nezdá, tak ten povrch není moc rovný a všude rostou malé keříky, na kterých se stan ani nedá moc postavit. A pak se nám otevřel pohled na hory před námi. S tím sluníčkem to bylo úplně magické místo. Zároveň jsme se nacházely něco málo přes 1000 metrů nad mořem, tak si pamatuju, že mi bylo v noci celkem chladno. Ráno jsme se probudily do ostrého "poledního" slunce někdy po šesté ráno. :) Bylo úplné azuro a ten výhled byl k nezaplacení.

L: Hrozně se mi líbil výstup na Skierfe, není to součástí přímo stezky Kungsleden, ale vyplatí se sejít a udělat si krátký výlet na tuhle horu s výhledem na vodní toky, který vytváří nádherný obrazce :)

Prišla kríza? Čo bolo tažká a ako si sa z toho vymanila?

L: Vybavuje se mi jeden den, kdy celý den pršelo a cesta vypadala stejne po celý den a do toho bylo hodně komárů, nemohly jsme zastavit ani na pauzu a já osobně jsem měla naladu pod psa. I přes to, že jsme šetřily baterku v telefonu co se dalo, tak jsem ten den poslouchala hudbu a když jsme našly emergency chatku, uvařily jsme si nase oblibený jídlo a dokonce jsme si udělaly horkou čokoládu. Tyhle věci vždycky zaberou a pomůžou. Večer jsme došly k další emergency chatičce, kde jsme vedle postavily stany a daly si usušit všechny věci dovnitř a pak už v mojí hlavě zas svítilo slunce, ikdyž venku pořád pršelo.

A: Před začátkem naší cesty jsem se bála, že budeme mít krize a že to (ač ve skupince dvou lidí) může hikování zkomplikovat. To se ale nestalo, musím říct, že jsme s Luci měly vážně super vibe a téměř stejnou sinusoidu energie. :) Nicméně, náročné okamžiky jsem měla. A to zejména úprky před komáry, kteří se kolem nás v určitých úsecích rojily v obrovských počtech. V takových případech se ale aktivoval adrenalin a vždycky jsme to nějak zvládly, i když to bylo fyzicky náročné jim "utéct".
A pak jsem měla jeden moment, kdy jsem se nemohla vůbec zahřát, protože jsme chvíli stáli na místě po převozu lodičkou a měla jsem úplně zmrzlé prsty u nohou a strašně dlouho mi trvalo, než se zahřály. To byla asi jediná krizička, kdy jsem všechnu energii věnovala tomu, abych ty nohy prokrvila a nebylo mi tak vůbec do úsměvu. Ten jsem ale jinak po celou dobu měla stále. To dobrodružství člověka úplně nabíjí a tak to vážně nejde mít blbou náladu.

Čo si mala v ruksaku?

A: Snažila jsem se mít opravdu jen to potřebné. Těch výletů se spaním v přírodě už jsem několik absolvovala, takže jsem netahala zbytečnosti. Zároveň jsem zastánkyní ultralightu, takže většinu výbavy mám tu nejlehčí, co na trhu je. Tím se pak stává chození pohodlnější. Základem je mít dobré merino oblečení jak na spaní, tak na chození (i když je mokré, tak hřeje). Stejně tak jsem měla nepromokavé ponožky, protože jsem zastánkyně chůze v trailových běžeckých botech místo pohorek. Pak vařič, jídlo, powerbanku, dobrej spacák a stan. A dobroty.

L: V batohu jsem měla nezbytné kousky oblečení, od všeho po pár kusech, stan, spacák, věci na vaření, jídlo, hodně repelentu ;) pláštěnku, středoformátovej foťák a hodně svitkovejch filmů..

Anet, ty sa chystáš tento rok na The Pacific Crest Trail (PCT). Ako dlho plánuješ chodiť a čo ťa motivuje zakúsiť taký intenzívny chodecký zážitok?

Rozhodnutí zkusit přejít celé PCT z Kanady do Mexika přišlo v ten nejlepší moment, protože jsem sama a nemám žádné závazky. Dovolit si udělat tak v životě menší pauzu od každodennosti, kterou mám ale moc ráda, mi najednou dávalo absolutní smysl a táhne mě to k tomuhle velkému dobrodružství. Cíl je ujít celých 4265 km, kam se nakonec dostanu, nechávám na svém tělu. Krok po kroku, den po dni a uvidíme. Mám na to 5 měsíců.

Luci, ty si fotografka, krásne si zachytila celú vašu cestu. Vieme nájsť tvoje fotky niekde online pokope?

Na fotky z Kungsledenu se u mě můžou lidi podívat na mým instagramovým profilu @lucijef. Mám tam uložený příběhy i s popiskama a fotkama :)

Môj subjektívny zážitok je, že človek z púte čerpá aj do bežného života. Ak to platí aj o tebe, ako sa odtlačila pútnická skúsenosť do tvojej každodennosti?

A: Ta každodennost mě vždycky trošku semele a je těžké se držet toho, co si chci přenést z hiku. Ale myslím si, že díky tomu chodím hodně po Praze a denně mám 10k-15k kroků. A začala jsem mít ráda déšť. Nedělá mi problém v něm jít domu, neutíkám před ním, ale prostě v něm jdu.

L: Ja mám pocit, že se dá docela rychle spadnout zas do ty rýchlosti běžných dnů, ale já mám ráda i ten život mimo trail. Jen chci častěji být venku v přírodě, abych v tom měla určitý balanc.

Je niečo, čo o Kungsleden chceš ešte ľuďom povedať?

L: Kungsleden je trasa, kterou doporučuju jít lidem co si chtějí vyzkoušet delší trasy :) je skvěle značena, téměř každých 25 km je nějaká chata, kde se dá dokoupit něco málo k jídlu, v horších podmínkách i přespat (kromě jednoho 80km úseku, kde chaty nejsou a jidlo se musi nést na zádech). Všude je spousta výborný pitný vody. Je to bezpěčná trasa, nejsou tam nebezpečný zvířaza a lidi se tam jinak než pěšky (nebo vrtulníkem) nedostanou. Je tam dechberoucí příroda :)

A: Moc přeju všem, kdo o trailu Kungsleden uvažují, aby se jim ta možnost naskytla. Je to opravdu krásná a bezpečná trasa, která je velmi dobře značená a zajištěná. Aby ji člověk ušel, tak to potřebuje kapku odhodlání a touhy po dobrodružství, ale zároveň zde nehrozí téměř žádné vnější nebezpečí (žádná nebezpečná zvěř, trasa nevede po žádných ferratách či úzkých cestách, kde by hrozil pád. Jde se v podstatě celou dobu krásnými údolími s přenádhernými výhledy. Švédsko si zamilujete.

Foto archív Lucie Fenclová